Diagnóza - otevřená plicní TBC (2. část)

Další den na tuberárně. Ráno v šest hodin mi sestřička přišla odemknout dveře z cely do zahrady (určitě byla moc ráda, že jsem v noci pocopperfieldovsku nezmizel). Ach, jo. Chápu, že zákon je zákon, ale stejně mi to přijde ponižující. Mám doma tři děti, motivaci se léčit jako hrom, tak proč bych asi odsud utíkal. No, nic.

V sedm jsem dostal ranní dávku léků, zase 13 kousků. Mají se spolykat všechny najednou a nalačno. Podle léčebného řádu bych je měl navíc spolykat před sestrou. To abych léčbu nebojkotoval. Alespoň v tomto bodě mi důvěřují a nechají mě to pojídat samotného. Sláva! Zatím si beru jednu tabletku po druhé, zkušení tuberáci je ale prý polykají po třech. Musím se učit.

Dopoledne přišla na vizitu paní primářka. Je bezvadná, všechno jsme probrali, snaží se mě povzbudit. Na druhou stranu je realistka a bohužel (bohudík?) se přísně drží pravidel a zákonů. Rovnou mi řekla, že dva měsíce tady je MINIMUM. Klidně prý mohou být tři. Nebo i více. Podle toho, jak budu snášet léčbu. Zatím je naštěstí všechno O.K. – nezvracím, nemám průjem ani vyrážku. Tak snad zůstane u těch dvou měsíců. Rozhodující pro moje propuštění bude, jestli moje vzorky spůta budou mikroskopicky a kultivačně negativní.

Dneska se při popisu svého zdejšího životního stylu zaměřím na stravovací režim. Před osmou je snídaně – včera hrnek neslazeného kakaa, k tomu jsem dostal sedm (!!!) cukrů. Asi ze mě chtějí mít diabetika. K jídlu dva makové a jeden obyčejný rohlík a jedno klasické malé máslíčko. Naštěstí mám vlastní jogurty. V 11:15 hod. už je oběd (polévka a hlavní jídlo). Ve 14 hod. svačina (hrnek mléka a suchý rohlík), v 16:15 hod. už je večeře. Pak to má asi člověk vydržet do rána. No, vlastní zásoby jsou bezva. Takže když to shrnu – na kvalitu stravy si tu nikdo stěžovat nemůže, normy to jistě splňuje, ale jako od maminky to tedy není. A časové rozvržení podávání jídel odpovídá spíše době Franze Josefa než 21. století. Taky se zdá, že Pekárny, a.s. se do zdejší kuchyně prosadily podstatně úspěšněji než Mlékárny s.r.o. či Masokombináty Corp. Zdroje bílkovin si tedy budu muset raději nechat dodávat zvenčí. I když mi vlastně nutriční terapeutka nabízela Nutridrink nebo Resource Protein (pořádný biftek by byl, milá paní terapeutko, sakra lepší). Ale raději už nebudu brblat.

Tak to je pro dnešek všechno. O ostatním zase příště.